Hanební pancharti (2009)

Když se řekne Quentin Tarantino ta potlačovaná sadistická část mé duše se zatetelí štěstím. Tarantino je pro mě synonymem pro krev, nahou brutalitu a vtip. Pro Tarantina mám slabost. A kolikrát jsem viděla Inglourious Basterds už ani nedokážu spočítat.

Quentin Tarantino

Vyžívám se v litrech prolité krve, v rozstřílených tělech, ve všech těch nacistických skalpech a především v lehkosti v jaké je to vše podáváno. Baví mě pohled na mozky rozstřikující se po místnosti a hromadu těl trpících v plamenech. 

Pancharti jsou pohádka o tom, jak se jedna Francouzka a banda Američanů nezávisle na sobě rozhodla zbavit největších německých pohlavárů v čele s Hitlerem. Kromě pár vážně existujících historických postav, které figurovali v dění za druhé světové války, je celý film holá fikce. To ale nebrání tomu, abyste si přáli, přijmout děj filmu za skutečnost.

Brad Pitt najednou není typický slaďouš, ale nelítostný týpek (omlouvám se za to slovo, ale nenapadlo mě nic trefnějšího), který má tak skvělý přízvuk, když básní o tom, jak ,,We will be cruel to the Germans." Pro Michaela Fassbendera začínám mít vážně slabost a Mélanie Laurent je opravdu krásná.

Christoph Waltz

Ale nikdo nesahá ani po kotníky Christophu Waltzovi alias Hansu Landovi. Dokonalé ztělesnění nacistické vychytralosti a chladnokrevnosti. Tuhne mi z něj krev v žilách, ale zároveň patří k mým nejoblíbenějším postavám.

Prostě a jednoduše další výborný Tarantinův film, který mě jen tak neomrzí.