Zklamání, zaujetí, fascinace. Jak nová verze Jane Eyre ubíhala v mém přehrávači, vystřídaly se u mě všechny tyto dojmy.
Jako první mě napadlo, že film s Miou Wasikovskou a Michaelem Fassbenderem nesahá tomu z roku 1996 ani po kotníky, ale pak se něco zlomilo. Film začal odhalovat svou duši, schovanou, stejně jako pocity Jane a pana Rochestera, hluboko pod povrchem, tam, kam běžné oko nedohlédne.
Na historických filmech vždy obdivuji jak si hlavní představitelé, chladní a tvrdí jako kámen, vyměňují slova plná hlubokých citů. Vroucí vyznání lásky, odhalující všechna zákoutí lidské povahy, pronášejí tvrdě a nepřítomně, ale působí opravdověji než vykřikování „Miluji tě, miluji tě“ na letišti ve stylu amerických romantických rádoby komedií.
Jane Eyre je natočena s takovou lehkostí, že vám celá dvouhodinová stopáž uteče během pár minut. Velmi se mi líbilo také flash backové pojetí, které celý snímek zrychlilo a oprostilo tedy diváka o zdlouhavější vysvětlování toho „proč a zač?“
Čekala jsem jen pouhé napodobování stejnojmenného filmu z roku 1996 a dočkala jsem se počinu zcela originálního, samozřejmě v mezích předlohy, který jde svou vlastní cestou. Pro mě jedno z největších filmových překvapení za poslední dobu.
Tohle zpracování Jane Eyre mi přišlo asi nejlepší. Prostě mi oba dva ke svým rolím dokonale pasovali.
OdpovědětVymazatSouhlasím. I když mám velmi ráda i zmiňovanou verzi s Annou Paquin nemohla jsem ji někdy vystát. To se mi u tohoto filmu nestalo. A při příštím sledování si ještě budu muset poslechnout pořádně hudbu. Nějak jsem ji, přes fascinaci herci, zapomněla poslouchat :)
OdpovědětVymazatMně se právě hudba místy prodrala až na vrchol všech vjemů a musím říct, že převážně teskné houslové pasáže byly parádní. Jinak film nemám s čím srovnat, páč jsem nečetl předlohu, ani neviděl žádnou jinou adaptaci, ale tahle Jane mě tak nadchla, že o jiné verze už jaksi ani nemám zájem :-)
OdpovědětVymazat