Nesnesitelná lehkost bytí

Pro začátek bych chtěla říct, že do povinné četby si raději přečtěte Kunderovy Směšné lásky než Nesnesitelnou lehkost bytí. A pokud Kunderu v povinné četbě nemáte, tak počkejte s jeho čtením ještě pár let. Ovšem jestli patříte mezi jeho fanoušky, přemýšlivé filozofy nebo sexuální maniaky – neváhejte!

Milan Kundera

O co jde. Příběh čtyř lidí, spojených milostnými pletkami. Ovšem nejsou propleteni všichni se všemi. Je to asi takhle. Tomáš je děvkař s kopu milenek. Tomáš si najde manželku Terezu. Jenže Tereza mu nestačí, pořídí si tudíž i milenku – Sabinu. Tereza ví o Sabině, Sabina ví o Tereze. Na prchavý okamžik se téměř spřátelí. Přijde srpen 1968 a s ním Rusové. Sabina, Tomáš i Tereza prchají do Švýcarska. Tereza se vrací zpět do Československa. Tomáš jí následuje. Sabina má nového milence Franze. Když se Franz rozhodne strávit s ní zbytek života, Sabina utíka. Pendluje po světě. Tomáš a Tereza žijí prapodivný život v socialistických Čechách.

Vyčerpávající co myslíte? Nazvěme to jakousi základní dějovou linkou. Trochu jako americké romantické komedie. Jenže lehkost bytí je jiná. Protkána filozofickými úvahami, psychologickými rozvahami, dějinnými fakty.

Sabina (Lena Olin)

Filozofické úvahy:

Tomáš jako představil tehdejší inteligence, se často pouští do hloubání, jak o světě, tak především o sobě samém. Nejen on, ale i Sabina si často klade otázky typu: Proč je tráva zelená a proč se Slunci říká slunce a ne třeba okurka. Kundera polemizuje nad každou druhou banalitou v lidském životě způsobem někdy až otravným a zdlouhavým. Chvíli uvažuje skrze své postavy, chvíli zase mluví ke čtenáři přímo. Rozebírá do nekonečna, proč je hovno hovnem a je-li Bůh také schopen vyprazdňovat tím samým způsobem jako lidé. Úvahy někdy nechutné či až neúměrně sexistické rozhodně nedoporučuji pro slabší povahy a feministky.

Psychologické rozvahy:

Téměř každá kniha má jakousi psychologii postav. V Nesnesitelné lehkosti bytí je psychologie rozváděna do extrémů a ovlivňuje postavu od jejího základu. Nejvíc jí budete vnímat u Terezy, která na mne působí jako pouhá loutka. Křehká skořápka a náhražka ženy, která v tichosti snáší veškeré utrpení. Mě, jako rozenému extrovertovi, příležitostně drzému spratkovi a holce s pusou někdy až moc prořízlou, je tato postava nesmírně nesympatická.

Snad jen to, že pojmenovala psa (pardon fenu) Karenin, je dokonalé.

Tereza (Juliette Binoche)

K dějinným faktům netřeba se moc vyjadřovat. Pomáhají příběhu k ukotvení do reality, což může být především pro starší čtenáře „příjemné“ a dokážu si představit, jak u čtení některých stran pokyvují hlavou a říkají si: „Ano, přesně tak to bylo. Jak absurdní.“

           

Lámu si hlavu nad tím, jak vlastně celý pocit z knihy ucelit a pomalu mně jímá beznaděj. Stejně tak jako naše životy nejsou postihnutelné v pár větách, není postihnutelná ani celá Nesnesitelná lehkost bytí, která v podstatě není o ničem jiném, než o lidských životech. Kniha, která se dá milovat, nenávidět, která vás zanechá naprosto chladnými nebo vás rozčílí.

Já sama se nemohu rozhodnout, který z těchto pocitů převládá. Láska to nebude. Četla jsem lepší knihy. Navíc nad Kunderou se vznáší onen oblak jisté „nedotknutelnosti a geniality,“ která všem dává najevo, že tento autor se prostě nekritizuje a to já nemám ráda. Nenávist to ovšem taky není. To bych knihu ani nedočetla.

Řekněme, že už jen kvůli závěrečné autorově úvaze, na téma: „Sere taky Bůh,“ kniha opravdu za přečtení stojí.

Pozn. Právě filmové zpracování lehkosti bytí vedlo k tomu, že Kundera poté zakázal veškeré další zpracovávání svých knih.