24. 5. 2012

Prckové (2009)

Tak tohle už nikdy víc, prosím. Tenhle film není dobrý ani v těch chvílích, kdy potřebujete jen nějakou zvukovou kulisu. I ticho je v tomto případě lepší. Rodinná americká komedie. Slovní spojení, které mi většinou přivodí kopřivku, ale to je tak, když je člověk nerozumný a myslí si, že po deseti minutách s neustále vytaženým obočím a nechápavým výrazem to bude lepší. Přece nelze natočit film, který by byl od začátku do konce průser. 

Omyl! Amerika je země netušených možností a tak i tohle je možné. Již podle názvu je jasné, že prim tu budou hrát děcka a že film je určen hlavně jim. Divím se, že v Americe ještě nevypouští děti rovnou do pralesa, protože pokud jsou krmeny takovými blbostmi od mala, pak jejich IQ je někde na úrovni houpacího koníka. 

Měla jsem tušit, že něco bude špatně v tu chvíli, kdy na sebe dvě děcka nesmyslně zírají. Jenom zírají. A to je nakonec ještě nejvtipnější scéna z celého filmu. pak už je to jen a jen horší. Zjistíme, že město je ovládané Černou krabičkou, tedy udělátkem, které umí naprosto vše. No to je hezký, ale scénaristé asi jen nevěděli, jak film uvést, tak tam práskli na začátek něco, co nebylo vůbec třeba.

Zbytek snímku je o tom, jak jeden orovnátkovaný outsider najde kámen přání a málem z toho všem hrábne. Začnou lítat krokodýli, mimino má vyšší IQ než Stephen Hawking a hlavní hrdiny napadne zmutovaný holub z nosu, kterému se dá účinně vyhrožovat tak, že sníme jeho kamarády z našich frňáků.

Není to vtipné, není to originální. Je to splácanina různých malých epizod a příhod, které k sobě nejdou a netvoří nijak zajímavý celek. Hloupý film o pár spratcích se šťastným koncem. Prckům doporučuji se z daleka vyhnout a místo super moderních triků v amerických trhácích zvolit třeba Jak vytrhnout velrybě stoličku!

16. 5. 2012

Šaman

Šaman se mi do rukou dostal zcela náhodou a pár týdnů mi dal zabrat, ale musím uznat že Noah Gordon stvořil výjimečně čtivé a zajímavé dílo kombinující historický román, červenou knihovnu, lékařský dějepis a indiánský western. 

Šaman - druhý dál trilogie o lékařích z klanu Coleů. Mladý, původem skotský, lékař Robert J. Cole má zvláštní nadání a cit pro medicínu. Pouhým dotekem dokáže u lidí vycítit přicházející smrt, ale je také mimořádně inteligentním a poctivým člověkem, jež je zrovna vržen do nového města, kde má začít svůj nový život. Ovšem ošetřování přistěhovalců v městských gethech ho dostatečně neuspokojuje a vydává se tedy do netušených končin amerického kontinentu. Postupně je svědkem růstu nového města Holdenův Přívoz a nejen, že se stane jeho dvorním lékařem, ale najde zde své životní štěstí a poslání. 

Do jeho života mu postupně vstoupí manželka Sarah a její syn Alex, jejich vlastní syn Robert Jefferson, neboli Šaman, a především indiánka Makwa-ikwa, která změní jeho život. Poodhalí mu tajemství starého indiánského léčitelského umění a zároveň zajistí Robertovo největší prokletí - marnou snahu zjistit, kdo byli Makwa-ikwiny vrazi. Jeho marné hledání ukončí až jeho syn Šaman, který se i přes svou hluchotu dokázal stát lékařem a rozhodl se navázat na rodinnou lékařskou tradici tam, kde mu to jeho otci překazila náhlá smrt.

Celý děj je jemně protkán skutečnými historickými událostmi, které hýbaly a měnili tehdejší Ameriku a mnohdy i negativně ovlivňovali samotné aktéry. Navíc vás donutí uvědomit si, jak málo víte o americké historii.

Šaman je silným vyprávěním o lidské oddanosti činnosti, kterou miluje, o absurdní hlouposti rasových předsudků, o síle lásky, o nebezpečích skrývajících se ve vysokých travách prérií i o možnosti překonat sám sebe i veškeré životní překážky. Dovoluje člověku snít o časech dávno minulých a zároveň být vděčný, že není jejich součástí. 

14. 5. 2012

Temné stíny (2012)

Tim Burton, Johny Depp, Helena Bonham Carter a nedělní Cinestar akce - každý film za pade. Filmy téhle trojky (popřípadě při vynechání Heleny, dvojky) mám ráda. Styl Tim Burtona je osobitý a zapamatovatelný. Johny Depp je nejen skvělý herec, ale především showman a jeho postavy mají sakra štěstí, že dostávají do vínku takové množství charisma. Jenže.

V době, kdy jsou upíři, čarodějnice a vlkodlaci základem COOLtůry se není čemu, že se tohoto tématu pustil i Burton. Barnabas Collins je švihák a lamač dívčích srdcí, respektive dívčího srdce, a díky tomu na něj jeho neopětovaně milovaná sešle upíří kletbu a následně do nechá zavřít do rakve a pohřbít na dvě stě let. Jenže při stavbě McDonalldu se Barnabas vysvobodí.

Je rok 1970 a asi nějaký drobný a chudák Barney je tak trochu mimo. Vypadá a chová se jako směsice Střihorukého Edwarda, Willyho Wonky a hraběte Drákuly. Fascinován svými dlouhými nehty, kroutí rukama jako kdyby trpěl pokročilým stádiem Parkinsona a občas zahlásí něco ve stylu "Alice Cooper je vážně ta nejošklivější ženská." Rozhodne se zvelebit staré Collinsovo sídlo a znovu pozvednout rodinou konzervárnu ryb. Ale jeho staronovým nepřítelem se mu stává Angelique, jež ho zaklela v ono ohavné noční stvoření.

Což je v podstatě celý příběh. Navíc tady figuruje pár postav a sem tam nějaký ten duch, kteří jsou ale jen takovou omáčkou. A kde se vzala tu se vzala najednou se zrodí osudová láska mezi naším bledým přítelem a tajemnou vychovatelkou Victorií Winters, která jako by z okna vypadla Barnabasově mrtvé ex. To už je trochu takové vynucené.

Nicméně celý film je alespoň vtipný. Ačkoli má Helena Bonham Carter pouze menší roli, je skvělá. Možná mám pro ní slabost, ale její alkoholická psychiatrička je sympaticky šílená a má skvělou barvu vlasů. Banda hipíků debatujících o válce, míru a lásce je taky skvělá. A pak se dostáváme k onomu jenže. A to je konec. Jakoby všem došly nápady a hlavně zdravý rozum. Blicí scény nejsou nikdy vtipné, ani když jsou od Burtona. Řvoucí duch je nuda a vlkodlačí slečna je už totálně zbytečná zoufalost. 

Kdybych na Temné stíny šla za běžných Cinestarových podmínek a lístek mě stál kilo dvacet, tak budu naštvaná, ale za těch padesát korun...

Sbohem Bafano (2007)

Apartheid. Pro mnoho z nás jen další nudný pojem z dějepisu. Možná, že o něm někdo ani neslyšel. Jasně každý tuší, že v Jihoafrické republice to bylo kdysi jakože nějaký divoký, ale teď je to vlastně jeden z nejbohatších států černého kontinentu. Nebo alespoň ví, že každý druhý v JARu troubí na vuvuzelu. Jenže co takhle nahlédnout za oponu...

Ostrov Robben Island má jen dva účely. Věznit černochy a poskytovat ubytování dozorcům. Jedním z nich je strážný James Gregory (Joseph Fiennes), který má na starosti cenzurovat veškerou vězeňskou poštu. Zajímavějším se děj stává až poté, co je na Robben Island převezen vůdce Afrického národního kongresu Nelson Mandela (Dennis Haysbert) a Gregory se s ním začne přátelit.

Do té doby je Gregory přesvědčený o tom, že principy apartheidu jsou zcela správné a že styl, jakým média a vláda prezentují černošské obyvatelstvo i celý Africký národní kongres je zcela pravdivý. Jenže nic není černobílé a díky Mandelovi začíná zjišťovat, že černý neznamená být méněcenný nebo hloupý.

Což o to, Sbohem Bafano má nepochybně spoustu zajímavých momentů, ale jeho úrazem je určitá vyšumělost stylu vyprávění celého příběhu. Není zcela jasné, jestli jde o vykreslení Gregoryho procitnutí z vládnou nadiktovaného snu o skvělosti apartheidu, o historický snímek, o Nelsona Mandelu nebo snad o zrod jednoho netradičního přátelství na pozadí doby, která mu absolutně nepřála.

Film je roztříštěný a chvílemi nudný. Gregoryho manželka (Diane Kruger) je sice opravdu krásná, ale je to nepříjemná hysterka a Joseph Fiennes je mnohem lepší a uvěřitelnější jako Zamilovaný Shakespeare než jako přísný vězeňský dozorce. Dennise Haysberta beru na milost, protože působí jako pravý Mandela. 

Ale nakonec je třeba říct, že Sbohem Bafano vlastně není špatný film. Díky bohu má za sebou onu silnou a syrovou atmosféru Jihoafrické republiky v době rasové segregace a především fakt, že je založen na skutečných událostech a na skutečném přátelství Jamese Gregoryho a Nelsona Mandely.

10. 5. 2012

Avangers (2012)

Když se Marveláci rozhodnou narvat všechny nejslavnější ňufíky do jednoho filmu, výsledek může být buď totálně tragický nebo naprosto skvělý. Díky bohu (nebo Jossu Whedonovi) jsou Avengers ten druhý případ a je to vážně nářez.

Jasně, je to trochu přitažené za vlasy, protože zemi obří létající vesmírné housenky nenapadají každý den, ale až budu chtít vidět neco z "bežného života", tak si pustím nějaké to rodinné video. Avengers jsou jedním slovem skvělí. Mají charisma, jsou nápadití, akční a vtipní. Zábavní především díky Robertovi Downeym jr., který jakžto Iron Man štve všechny ostatní a divákovi se stará o nemálo momentů, kdy má co dělat, aby nepoprskal hlavu coca-colou člověku sedícímu před ním.

Hulk je borec. Konečně je to sympaťák, který i přesto, že jako zelená příšera vraždí a trhá všechni na cucky působí přátelsky, spíš jako Shrek. Naštěstí se znovu nevsadilo na Erica Banu ani ne Edwarda Nortona, kteří sice nebyli tak zlí, ale oba jejich Hulkové byli docela nudní. Mark Ruffalo je okouzlující ať už bílý nebo zelený.

Chris Evans má jednu vadu. Kostým. A možná tak trochu působí jako ťulda, ale chápu, že po tolika letech spánku není člověk hned samá párty a vtípek. A ta kapucka....

Chris Hemsworth je polobůh. Nebýt hlavního záporáka a jeho bratra Lokiho působil by více nepatřičně, ale takhle hezky doplňuje ono pozoruhodnou směsku těch několika statečných, kteří prostě nenechají jen tak někoho, aby naší matičce zemi nakopal zadek.

Avengers jsou hlavně ekeftní podívaná, kterou by neměl vynechat opravdu nikdo. I ten, kdo vlastně komiksy rád nemá. Říká se, že znát svého nepřítele je přeci důležité.

9. 5. 2012

Do nekonečna a ještě dál...

Jenže je nekonečný můj nedostatek času. Jasně že svůj čas neorganizuju efektivně a spoustu času ztrácím touláním se po obchoďácích a utrácením výplaty. Dobrý je, že za chvíli už ani nebudu mít co utrácet. Klasika. 
Ale každopádně to vedlo k tomu, že mě opustila fotografická múza a projekt každodenní fotky šel slušně řečeno do kopru. R.I.P.

5. 4. 2012

Týden bez závazků (2011)

Achjo. Asi jsem na tyhle filmy už stará. Nebo možná ani nemusím být stará, protože Týden bez závazků je prostě blbost. Na tomto filmu nevidím absolutně nic pozitivního. I když bych fakt ráda, nedaří se! A dobře kecám. Nic hezkého jsem se na něm nesnažila hledat.

Když jsem viděla Owena Wilsona v Marley & já, oblíbila jsem si ho. Bohužel od té doby jsou veškerého jeho filmy velká tragédie. Je nesympatický a nudný. Stejně tak celý Týden bez závazků.
To se takhle dvě kámošky na popud své starší a tím pádem zkušenější přítelkyně rozhodnou, dát svým manželům týden volna od manželství a i s dětmi odjedou kamsi do svých rodných končin. Manželé puštění ze řetězu se rozhodnou příležitosti využít a vyždímat s ní, co jen se dá. Rozumějte: nabalí si mladou holku a možná si po delší době vrznou.

Vzhledem k tomu, že je u filmu napsán žánr komedie, tak předpokládám, že měl být asi vtipný. No není. A nejen, že mu chybí vtip, ale i sympatičtí hrdinové, alespoň trochu smysluplný příběh a špetka originálnosti. Nic z toho tu není a Hall Pass je fakt utrpení. 

Pár postelových scén, pár těch, kde z lidí padají sračky (a to nejen z análních otvorů, špatné jsou i dialogy) a blázen s bouchačkou. Nuda, nuda, nuda. Jenže od Farrellyů už nic na úrovni a s nápadem nečekám. Nejsem naivní.

Strawberry fields forever (57/365)

Už od mala mi maminka říkala, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne. I když je až v půl 11. A odolat prvním letošním jahodám se prostě nedalo. A k jahodám kiwi a jabko a kukuřičný lupínky - neboli zkráceně prostě křupánky. Mňam.

4. 4. 2012

Je to na E a bude to sranda (56/365)

Erasmus. Byla jsem na informační schůzce. Zavalili mě dokumenty, formuláře k vyřízení a informace. Teď bych potřebovala jeden den, kdy by mě nikdo nerušila a já měla čas se alespoň seznámit s předměty a naplánovat co a jak. Dopoledne mě stíhaly obavy, ale večer jsem zavítala do našeho studentskýho klubu a po rozhovorech s Turkem Šalamounem (nekecám, fakt se tak jmenuje) se do Litvy těším zas o něco víc.

3. 4. 2012

Klub radosti a štěstí

Přiznám se rovnou, že o Amy Tanové, která má tuto knihu na svědomí jsem nikdy předtím neslyšela. A když jsem zjistila, že Klub radosti a štěstí je považován za skvělou knihu byla jsem opravdu zvědavá jaká vlastně bude.
Opravdu! Kdo schvaluje ty otřesné přebaly??

Po přečtení mohu říci... že je zvláštní. Zvláštně úchvatná a neobvyklá. Nepodobá se ničemu, co bych doposud četla. Jednoduše by se dalo říci, že je o tichém konfliktu mezi generacemi a o prapodivných lidských osudech. Jenže Klub je něčím mnohem víc. Je hlubší a na míle vzdálený našemu evropskému chápání.

A piece of Africa (55/365)

Miluju vůni Batávie. Je to jako cestovat po světě, i když trčíte v těch našich českých končinách. Mimochodem líbí se vám móda ala Batavia?? Mě teda ve valné většině ne, ale alespoň mám z Batávie bongo. A pana krásného oškliváka...

2. 4. 2012

Křížem krážem víkendovým plážem (51 - 54/365)

Jen jsem tenhle víkend nějaký to lážo plážo, pohodu a klid naprosto zminimalizovala. Ale i přes vysoké pracovní nasazení a obcházení všech možných i nemožných úřadů jsem si našla minutku pro sebe a pořídila si nový korále. Oslavujme second handy!!!

Sobotní odpoledne (dopoledne jsem zcela zaspala) se neslo ve stylu urob si sám. Občas mě popadne záchvat tvořílkování a pak jsem z několika desítek centimetrů zipu, stuhy a gumičky schopný vytvořit kabelku. Me gusta. (zblízka vypadá trochu aušus, z dálky se to ztratí)

V neděli jsem pochopila, že se asi blíží Velikonoce, protože na stole se objevila jarní dekorace. Neboli vajíčka vymáchaná v oranžovém primalexu zapíchaná okolo jakési kytky.

A dnes jsem mámě prohrábla skříň a našla parádní šátek a brož. Oboje mi už říká pane a raději jsem je unesla s sebou na byt. Cha cha. Stejně nechápu, jak může takový poklady bez povšimnutí ignorovat a nechat je válet v temných zákoutích šatníku. 

31. 3. 2012

Trabantem napříč Afrikou (2010)

Můj vztah k dokumentům je zcela indiferentní. Nijak je nevyhledávám, ale ani se nezlobím, když nějaký vidím. Dokument v české režii to je něco jiného. Vždy raději očekávám to nejhorší. Moje zkušenosti s ultra nudnými dokumenty v hodinách dějepisu, kde jakýsi vousatý dědula nesrozumitelně mumlá, mi dávají dobrý důvod k oné nedůvěře.

Jenže nechat se připravit o Ega a Babu, kterak se souží na černém kontinentu by byla opravdu škoda. To se takhle jednou parta českých dobrodruhů rozhodla, že těch keců tom, jak ve dvou trabantech nelze Afriku projet od severu k jihu, bylo dost. A vydali se na cestu.

Naštěstí není dokument o tom, jak se v Africe žije v bídě. Jak je ovládaná korupcí a kterak je to vlastně všechno vzhůru nohama. Je to prostě o tom, že člověk musí být tak trochu blázen, aby zvládl tři měsíce na cestách v nejhorším autě světa a nezbláznil se z toho. Všem zúčastněným patří obrovský obdiv. 

Pokud se dá do nějakého místa upřímně zamilovat, pak je to právě Afrika a tenhle snímek k tomu dost nabádá. Najednou nemáte chuť jet koukat na pyramidy společně s tisícovkami dalších turistů, ale chce se vám prostě sbalit batoh a vyrazit do Tanzánie, Keni nebo Etiopie a objevovat tu pravou Afriku, která není prezentovaná v nabídkách cestovních agentur. A příště, až mě někdo zastaví a bude nabízet ke koupi propisku na pomoc dětem, tak si jí koupím.

,,Když jsme se vrátili,všichni říkali, že by chtěli jet s námi." Pravda.

29. 3. 2012

Sveiki atvykę į Lietuvą (50/365)

Neboli Vítejte v Litvě. Haha. Když na to tak koukám, tak ty čtyři měsíce budou docela vtipný. Áno, úspěšně jsem se dostala na Erasmus. Můj oznamující post na facebooku zaznamenal nečekaně mnoho likeů. Je hezké vědět, že tolik lidí je rádo, že mě pár měsíců neuvidí :o)

Jedenáctka za domácí úkol (49/365)

Metodika průvodcovské činnosti je skvělý předmět. Nebo alespoň na naší škole a s naším panem doktorem. Je asi tak trochu alkoholik, takže jeho odborná praxe vypadá takto: povinný zájezd do moravského sklípku (kde se polovina lidí fakt nehorázně ztřískala) a exkurze do pivovaru.
Jako za to pade bych čekala víc. Pán "průvodce" byl docela na nic. Ráčkoval a nabádal naší ženskou většinu, aby jsme doma chlapům vařili domácí pivo. Blbeček.

27. 3. 2012

Výrobky mléčné jsou blahodárné (48/365)

Kéž by Pribináček nebyl jen nepatrný prd v mini kelímku (i v tom maličkým je jen půlka, tse). Pak bych ještě s výčtu Albertovy quality přidala i jeho. A možná si k tomu pustila Ať žijí duchové.

26. 3. 2012

Má mě rád, nemá mě rád (2010)

Love story dětskýma očima. A zlatý šedesátý navrch. 
Holka potká kluka. Na první pohled se do něj zamiluje a je přesvědčená, že on cítí naprosto to samé. Jenže zrovna ona dívka je přesně ta poslední, o které on kdy přemýšlel. Jenže všechno se změní. Ona ho nechce a on chce jí. Jasné romantické klišé. Jenže v tomhle podání naprosto dokonalé.

Kdyby hlavním hrdinům bylo přes 20 a v hlavních rolích by byli nejzářivější Hollywoodské hvězdy, Flipped by pravděpodobně byl hodně tragický film. Předvídatelný a stěží uvěřitelný. Jenže naštěstí je Madeline Carroll a Callanu McAuliffovi stěží 17, a ve filmu ještě méně, a všechno je to tak dětsky upřímné.

Pohodová atmosféra jednoho ospalého amerického městečka z filmu přímo dýchá. Zdánlivě žádný složitý příběh ani vyhrocené situace jenže.... Mámě rád, nemá mě rád je výjimečný právě tím, jak je v podstatě obyčejný. Juli a Bryce se ve vyprávění střídají a společně odhalují, jak taky může vzniknout láska a přátelství a jak vše není tak, jak se vlastně zdá. Že nejde jen o to, jak kdo vypadá, ale o to, co má člověk uvnitř sebe.

Právě střídavé vyprávění je na filmu to něco, co ho odlišuje od jiných. A i když je hlavním hrdinům stěží 15, sžijete se s nimi a přirostou vám k srdci.

Instantní ubrousek (47/365)

Ono je v poslední době instantní úplně všechno. Dehydrované nudle, sušené mléko, sušené vejce, granulovaný hemenex, express kaše, 4692 kusů ozářené haše. Za chvíli se budou v obchodech prodávat domácí sušení mazlíčci - stačí přidat kapku vody a vaše štěňátko nebo kočička je na světě.
A já doma objevila ubrousky v tabletách.

25. 3. 2012

Drive (2011)

Jedním slovem. WOW!!
Tak jo... napsala jsem něco víc a smazalo se mi to. Dík bloggere, ty parchante jeden. Chtěla jsem to teď udělat jako long story short, ale nechce se mi to psát znova. Achjo

Z mrtvýchvztání a pár řečí navrch (33 - 46/365)

Podivme se. Našla jsem nabíječku na baterky. Nabila jsem baterky. Připojila jsem foťák a stáhla fotky. Sama tomu nevěřím. Nechť se náhodní čtenáři pokochají zbytečným obrazovým reportem.

Jak vaří vysokoškolák... Koupí kus kus.
33/365
A mraženou zeleninu. A když je dost peněz, může si jednou za pár měsíců dovolit kuřecí maso v akci.
34/365

16. 3. 2012

Tragické výmluvy a jiné hlouposti

Taky máte občas období, kdy i přesto, že máte docela dost času, nic nestíháte? No tak to je posledních pár dnů/týdnů můj případ.
Stydím se.
Ale ne zas tak moc.

11. 3. 2012

Ear worm (32/365)

Zastesklo se mi po tunelu v uchu. Není nic snadnějšího než si umotat housenku z fima a znovu si ho přivodit :o)

Ztraceno v překladu (31/365)

,,Mami neviděla si někde ovladač od mojí televize?" zněla moje zcela jasná otázka. Reakce jakou jsem si představovala, byla takováto: máma přijde a ukáže na jedno místo, kde ten ovladač prostě bude. Jenže se asi stalo, že ona slyšela: ,,Mami, přijď mi prosím prohledat všechny šuplíky a vynadat za nepořádek v pokoji."
Záhada...
Dnes se foťák rozhodl, že dobrou fotku nevyfotí
PS: stejně jsem ten ovladač, který jsem hledala, nenašla.

Schladming bitte (24-30/365)

,,Hlavně si tam zase nic nezlom," zněla věta, kterou jsem před odjezdem slyšela od poloviny lidí. Jako bych byla totální nýmand. Však jsem si ruku v Alpách dolámala jen jednou. A navíc to bylo na prkně a teď jsem zvolila prkýnka dvě. Nechápu ty obavy.
klasická lanovková
Schladming se sněhem
Dachstein views


Jak vyšplhat na Dachstein

Když člověk ztratí jednu hůlku...a druhou zahodí.

Selhala naše snaha na krávu vylézt.

Místní psí slečna. Totální medvídek k sežrání.

2. 3. 2012

Vyhánět pavouky (23/365)

Byl další pátek, další ples. 
A jelikož moje plány na absolvování sobotního absolventského plesu byly překaženy odjezdem do Alp, vyhrabala jsem loňské šaty z maturáku o den dřív, aby se taky po roce podívaly do společnosti. A ono vůbec hledání šatů byla zábava. Vyplynul z toho jeden důležitý poznatek: Vánoční úklid se nevyplácí!

1. 3. 2012

Spletité cesty zapomnění (22/365)

Plán: odjezd domů ze školy ve čtvrtek večer po vyučování. V noci v Boleslavi sednout do auta, vesele si odjet a celý pátek bez problému stíhat balit, vařit, žehlit a odjíždět pracovat a plesat.
Skutečnost: Odjezd domů ze školy ve čtvrtek večer po vyučování. V Boleslavi nalodění do autobusu a odjezd do té naší vísky. V pátek brzké vstávání. Odjezd do Bolesalvi. V Boleslavi nakyblení do auta a zase odjezd domů. Balení, vaření, žehlení, nestíhání, odjíždění pracovat a plesat.

A problém: Ve čtvrtek jsem zapomněla klíče od auta v bytě. Byt v Jihlavě, auto v Boleslavi a došlo mi to v Praze.

29. 2. 2012

Cédéčka a dévédéčka za cenu rohlíku (21/365)

Nesnášim reklamní maily. Vážně nemám potřebu si kupovat viagru nebo si stahovat songy, po kterým si budu připadat zkouřená, ale jakási výhodná akce na 10 prázdných cédéček za dvacku je alespoň prapodivně vtipná.

Ale vlastně vůbec nejde o cédéčka, ale o jídlo. Zase. Nálada se sice zvedla z bodu mrazu, především díky Dreadzone, Toasters a jiným SKA posedlostem, ale celý den jsem se válela a nudila se. Zoufale jsem pak čekala na 18 hodinu, abych si mohla udělat večeři. Není lepší jídlo než mozzarela s rajčatama, bazalkou, olivovým olejem, jakýmsi celozrnným chlebem s máslem a kakaem. Mňam.

Gold edition

28. 2. 2012

Samsing (20/365)

Dnešek byl absolutně prapodivný a nezajímavý den, protkaný nepříjemnými zjištěními a touhou vymazat pár dní a pár pamětí. Nedostatek inspirace a chutě vedly k vyfocení k naprosto nesmyslné fotky mého diáře, který byl nejblíž telefonu a nijak s dneškem nesouvisí. Za úterní největší utrpení považuji poslouchat tři hodiny v kuse angličtinářku, která říká samsing (something), fejsfuly (faithfully) nebo wiz mí (with me). Z absolutní letargie mě zachránili jen Arctic monkeys, kterýma si vymývám mozek celý den.
Ta fotka je nesmírně ošklivá.

27. 2. 2012

Hřích

Paní Sharon Page, která má Hřích na svědomí, si představuji jako vychovatelku z filmu Deset důvodů, proč tě nenávidím. Sedí znuděná někde v kanclu a snaží se vymyslet další objevné pojmenování pro penis. Ale nezdá se být moc úspěšná, protože víc než cokoli jiného připomíná Hřích příručku ornitologa - pták na každé druhé straně.

Pěstování pupíčku (19/365)

Dohnaly mě výčitky za to, že jsem sežrala tunu koblih, proto oběd byl z hromady zeleniny a vaječný omelety. S tunou másla. Mňam. Super size me úspěšně pokračuje. Jen škoda, že o mě netočí dokument.

26. 2. 2012

Super size me (18/365)

Je štěstí, že mámu popadne pečící šílenství jen jednou do roka. Dnešek je právě tím oním dnem, kdy se půlku odpoledne plácá v kuchyni a dělá domácí koblihy. A do zítra zmizí. Ve mě...

Po roce číslo 2 (17/365)

Sobota. Maturiťák. Gymnázium. Jenže je o týden později a tentokrát to není bývalý domovský gympl, ale sousední, rivalský. Ale samozřejmě se teď už na žádnou rivalitu nehraje. K čemu taky?
Super atmosféra a nová várka -jé-sme-se-dlouho-neviděli- lidí. Večer se nesl ve stylu letního plánování. Všichni jsme se hromadně shodli na povinnosti jet na Rock for People a hádám, že se polovina z nás obává jedné věci. A to: ,,Kde na to ksakru vezmu prachy?" Ale do července času poměrně dost a nakonec se to někde našetří. Doufejme.

24. 2. 2012

En letus (16/365)

Po celém týdnu, kdy jsem se živila hlavně paštikou mě postihl vitamínový deficit. Hrozná  chuť na jablko. A jablko nebylo. Byl jen ledový salát. Tak co už. Při troše představivosti.
Pozn: kdo by se s tim krájel

23. 2. 2012

Requiem za sen (2000)

Pokud máte silný žaludek a jistým zvráceným způsobem vás baví sledovat pár totálně podělaných osudů pusťte si Requiem. Pusťte si Requiem několikrát. Možná někdo bude namítat, že všechny filmy o drogách jsou rádoby šokující, ale nic nového nepřinášejí. Jenže Requiem není skvělé díky Jaredu Letovi, Jennifer Connelly nebo Marlonu Wayansovi (díky bohu, že kdy hrál i něco jiného než jen blbečka). Dokonalé je díky Ellen Burstyn. A hudbě.