Apartheid. Pro mnoho z nás jen další nudný pojem z dějepisu. Možná, že o něm někdo ani neslyšel. Jasně každý tuší, že v Jihoafrické republice to bylo kdysi jakože nějaký divoký, ale teď je to vlastně jeden z nejbohatších států černého kontinentu. Nebo alespoň ví, že každý druhý v JARu troubí na vuvuzelu. Jenže co takhle nahlédnout za oponu...
Ostrov Robben Island má jen dva účely. Věznit černochy a poskytovat ubytování dozorcům. Jedním z nich je strážný James Gregory (Joseph Fiennes), který má na starosti cenzurovat veškerou vězeňskou poštu. Zajímavějším se děj stává až poté, co je na Robben Island převezen vůdce Afrického národního kongresu Nelson Mandela (Dennis Haysbert) a Gregory se s ním začne přátelit.
Do té doby je Gregory přesvědčený o tom, že principy apartheidu jsou zcela správné a že styl, jakým média a vláda prezentují černošské obyvatelstvo i celý Africký národní kongres je zcela pravdivý. Jenže nic není černobílé a díky Mandelovi začíná zjišťovat, že černý neznamená být méněcenný nebo hloupý.
Což o to, Sbohem Bafano má nepochybně spoustu zajímavých momentů, ale jeho úrazem je určitá vyšumělost stylu vyprávění celého příběhu. Není zcela jasné, jestli jde o vykreslení Gregoryho procitnutí z vládnou nadiktovaného snu o skvělosti apartheidu, o historický snímek, o Nelsona Mandelu nebo snad o zrod jednoho netradičního přátelství na pozadí doby, která mu absolutně nepřála.
Film je roztříštěný a chvílemi nudný. Gregoryho manželka (Diane Kruger) je sice opravdu krásná, ale je to nepříjemná hysterka a Joseph Fiennes je mnohem lepší a uvěřitelnější jako Zamilovaný Shakespeare než jako přísný vězeňský dozorce. Dennise Haysberta beru na milost, protože působí jako pravý Mandela.
Ale nakonec je třeba říct, že Sbohem Bafano vlastně není špatný film. Díky bohu má za sebou onu silnou a syrovou atmosféru Jihoafrické republiky v době rasové segregace a především fakt, že je založen na skutečných událostech a na skutečném přátelství Jamese Gregoryho a Nelsona Mandely.
Žádné komentáře:
Okomentovat