Awkward.

Eeeegch... Nebo česky Nešika. Ale spíš je to fakt Akward. A moje quilty plesure, když se na mě valí zkouškový a hrozba psaní bakalářky. Respektive nepsaní bakalářky, ale jsou Vánoce, takže si nějakou tu prokrastinaci mohu užít, ne? Nevím proč jsem si teda zrovna k odsouvání povinností vybrala tenhle seriál a nevěnuji se radši Breaking Bad. Asi jsem seriálový masochista.

Tenkrát, když jsem viděla první řadu se snad i dalo říci, že je Akward vtipný seriál. Jednadvacetiletá puberťačka Jenna se málem přizabije a všichni ve škole si z ní z chudinky začnou dělat srandu, že chtěla spáchat sebevraždu. Naštěstí má blogísek, kde se může vypsat ze všech bolístek a tajně óchat nad jedním či druhým šampionem z průměrný americký střední. Bože, ještě že nechce být roztleskávačka.

První řada, oukej, občasný vtípek a citový výlevy nad nespravedlivostí světa (ty jsou permanentní). Sem tam se vyskytne i nějaká ta (s přivřeným okem) vtipná / ironická / sarkastická poznámka. To se ale asi stává jen v případech, kdy se scénáristé věnují psaní po celonoční párty, takže mají alespoň trochu toho smyslu pro humor.

Druhá a třetí řada. To už je snad i škoda mluvit. Čtyřicet dílů, kdy se Jenna tváří, že mít boyfrienda je ta nejdůležitější věc na světě a bez něj to prostě nejde, jen si tak vybrat, kterého vlastně chce. A pak je tu najednou záporák z vyšší společnosti, který stáhne Jennu na zcestí. To aby se děti přiučily, že kouření trávy vám zničí život a budete minimálně čtyři díly za sebou brečet, vztekat se, nosit na hlavě feťácký hučky (ano až tak daleko to zašlo s Jennou!!)

Ale abych nebyla jen zlá. V seriálu je i pár dobrých postav. Učitel kreativního psaní pan Hart, který je magor a bez ostychu všechny pošle do prdele (opravdu bez ostychu) a taky Sadie, tlustá roztleskávačka, která šikanuje všechny okolo, tváří se tak, že byste jí nejradši dali pěst (ale nakonec jsem měla větší chuť dát ji hlavní hrdince), ale nakonec je alespoň trochu příjemným zpestřením monotónního žvatlaní, které se každou sérii vrací s malými obměnami. Ovšem ani pan Hart a Sadie to už nezachrání.

Do Itálie a ještě dál (nebo taky ne..)

Když mě napadne něco takového, že v létě rozhodně nechci zůstat v Čechách jsem ochotná udělat cokoli, aby to byla pravda.

Práce v Anglii je moc mainstream a sakra léto chci trávit v teple na slunci a ne pod mraky na dešti. Proto moje volba padla na práci animátora a agenturu Italy Gastro Promotion. 

Založíte profil, napíšete pár důvodů, proč byste zrovna vy chtěli pracovat v zahraničí a nahrajete pár fotek. A pak jdete na casting. Kde vlastně zjistíte, že vám není úplně tak jasné, proč profil vyplňujete, když na začátku castingu musíte znovu vypsat zrychlený životopis do připraveného tiskopisu. Zhodnotíte svoje znalosti cizích jazyků, u angličtiny bych si klidně dala nejvíc bodů, ale zas by všichni blbě koukali. 

V e-mailu samotný casting vypadal velmi profesionálně. Úvodní uvítání, představení společnosti, pohybová část (prosím vezměte si sportovní boty s bílou podrážkou a pohodlné oblečení) a pohovor v cizím jazyce (připravte si představení sama sebe a vašich důvodů, proč se chcete ucházet o práci animátora). Kéž by realita byla taky tak fancy.

Po asi půlhodinovém bloudění u metra a u budov, kde se mělo výběrové řízení konat konečně vcházím, společně s dalšími 4 slečnami, které jsem potkala taktéž bloudící na sídlišti, do recepce hotelu. Všude tu posedávají lidé od 18 do 22 a lámou si hlavu nad testem z angličtiny a oním rychlo CVčkem. Anglický test napíšu během pěti minut, jde jen o jednoduchou gramatiku. Všechno to odevzdám společně s pětistovkou, nebo-li příspěvkem na administraci spojenou s pořádáním.

Pak nás přesunou do zasedačky, kde jsou dva čeští zástupci IGP a dva Italové. Jeden má brutální a stereotypní italský přízvuk a ten druhý nemluví radši vůbec. Pustí video, kde pobíhají šťastní animátoři a pak jeden z Italů začne vykládat o tom, že animátorství vlastně není taková sranda. Tím je odbyté představení společnosti. 

Pak nás rozdělí do skupin po 7 a postupně si nás svou do té samé zasedačky, jen židle odsunou stranou. Pustí písničku a: ,,Předveď, co umíš, když teda chodíš na kick-box, aerobic a zumbu." Tak tam stojím jako tvrdé Y a pak jako X, protože aspoň začnu hýbat nohama a něco žvatlat. Se mnou se neprozřetelně k fitness aktivitám přiznalo dalších pár lidí a teď je na nás naučit ostatní něco z našeho umu. Tím je odbytá pohybová taneční část.

Pak posedávám ve foyer a čekám na pohovor. Mezitím dostanu certifikát o absolvování jednodenního workshopu v oblasti "hotel entertainment," napíšu si na něj jméno a nechám si ho podepsat. Jupí. 

Pohovor absolvuji s dalšími třemi slečnami. V podstatě se dozvídáme, že máme velkou šanci jen v případě, že umíme německy (končím někde u Scheiße - a i to jsem musela vygooglit) a máme čas od 10. června (což nemám, protože mám zkoušky). Odcházím s informací, že do 14 dnů se mi ozvou, ale kdyby mě vůbec nechtěli, řekli by mi hned. Nic neřekli, to je pozitivní. A tím byl odbytý celý casting.

Po týdnu čekání jsem si přes španělskou agenturu Animafest Experience sehnala práci na Menorce ve 4* hotelu. Založila jsem profil, absolvovala pohovor přes skype a po třech dnech mi byl přidělen hotel. A zadarmo.

Z IGP mi napsali, že možná v budoucnu budou mít zájem, ale že prostě neumím německy a ten můj nástup 15. června je prostě moc pozdě! 

Italy Gastro Promotion jistě není špatná agentura, ale má spoustu ALE. Na stránkách nabízí destinace v Itálii, Řecku, Španělsku, Egyptě a nevím, kde ještě, ale konkurz se týká jen Itálie. Kde jsou ostatní destinace se nedozvíme. Nevím nic o historii, o systému, nikde žádné ohlasy.

Chodí vám nespočet mailů, abyste doplnili svůj již doplněný profil a nakonec vám Italská firma řekne, že konkrétní hotel vám sdělí týden před nástupem. 

Takže pokud umíte německy a máte čas už od června (fakt to jsou snad jediná dvě důležitá kritéria), tak máte dost velkou šanci. V opačném případě není IGP nejlepší volbou. Mám rozpačitý pocit na pomezí spokojenosti a nespokojenosti. Díky Animafeste, že si mě zachránil před létem stráveným v mé rodné vísce.