31. 3. 2012

Trabantem napříč Afrikou (2010)

Můj vztah k dokumentům je zcela indiferentní. Nijak je nevyhledávám, ale ani se nezlobím, když nějaký vidím. Dokument v české režii to je něco jiného. Vždy raději očekávám to nejhorší. Moje zkušenosti s ultra nudnými dokumenty v hodinách dějepisu, kde jakýsi vousatý dědula nesrozumitelně mumlá, mi dávají dobrý důvod k oné nedůvěře.

Jenže nechat se připravit o Ega a Babu, kterak se souží na černém kontinentu by byla opravdu škoda. To se takhle jednou parta českých dobrodruhů rozhodla, že těch keců tom, jak ve dvou trabantech nelze Afriku projet od severu k jihu, bylo dost. A vydali se na cestu.

Naštěstí není dokument o tom, jak se v Africe žije v bídě. Jak je ovládaná korupcí a kterak je to vlastně všechno vzhůru nohama. Je to prostě o tom, že člověk musí být tak trochu blázen, aby zvládl tři měsíce na cestách v nejhorším autě světa a nezbláznil se z toho. Všem zúčastněným patří obrovský obdiv. 

Pokud se dá do nějakého místa upřímně zamilovat, pak je to právě Afrika a tenhle snímek k tomu dost nabádá. Najednou nemáte chuť jet koukat na pyramidy společně s tisícovkami dalších turistů, ale chce se vám prostě sbalit batoh a vyrazit do Tanzánie, Keni nebo Etiopie a objevovat tu pravou Afriku, která není prezentovaná v nabídkách cestovních agentur. A příště, až mě někdo zastaví a bude nabízet ke koupi propisku na pomoc dětem, tak si jí koupím.

,,Když jsme se vrátili,všichni říkali, že by chtěli jet s námi." Pravda.

29. 3. 2012

Sveiki atvykę į Lietuvą (50/365)

Neboli Vítejte v Litvě. Haha. Když na to tak koukám, tak ty čtyři měsíce budou docela vtipný. Áno, úspěšně jsem se dostala na Erasmus. Můj oznamující post na facebooku zaznamenal nečekaně mnoho likeů. Je hezké vědět, že tolik lidí je rádo, že mě pár měsíců neuvidí :o)

Jedenáctka za domácí úkol (49/365)

Metodika průvodcovské činnosti je skvělý předmět. Nebo alespoň na naší škole a s naším panem doktorem. Je asi tak trochu alkoholik, takže jeho odborná praxe vypadá takto: povinný zájezd do moravského sklípku (kde se polovina lidí fakt nehorázně ztřískala) a exkurze do pivovaru.
Jako za to pade bych čekala víc. Pán "průvodce" byl docela na nic. Ráčkoval a nabádal naší ženskou většinu, aby jsme doma chlapům vařili domácí pivo. Blbeček.

27. 3. 2012

Výrobky mléčné jsou blahodárné (48/365)

Kéž by Pribináček nebyl jen nepatrný prd v mini kelímku (i v tom maličkým je jen půlka, tse). Pak bych ještě s výčtu Albertovy quality přidala i jeho. A možná si k tomu pustila Ať žijí duchové.

26. 3. 2012

Má mě rád, nemá mě rád (2010)

Love story dětskýma očima. A zlatý šedesátý navrch. 
Holka potká kluka. Na první pohled se do něj zamiluje a je přesvědčená, že on cítí naprosto to samé. Jenže zrovna ona dívka je přesně ta poslední, o které on kdy přemýšlel. Jenže všechno se změní. Ona ho nechce a on chce jí. Jasné romantické klišé. Jenže v tomhle podání naprosto dokonalé.

Kdyby hlavním hrdinům bylo přes 20 a v hlavních rolích by byli nejzářivější Hollywoodské hvězdy, Flipped by pravděpodobně byl hodně tragický film. Předvídatelný a stěží uvěřitelný. Jenže naštěstí je Madeline Carroll a Callanu McAuliffovi stěží 17, a ve filmu ještě méně, a všechno je to tak dětsky upřímné.

Pohodová atmosféra jednoho ospalého amerického městečka z filmu přímo dýchá. Zdánlivě žádný složitý příběh ani vyhrocené situace jenže.... Mámě rád, nemá mě rád je výjimečný právě tím, jak je v podstatě obyčejný. Juli a Bryce se ve vyprávění střídají a společně odhalují, jak taky může vzniknout láska a přátelství a jak vše není tak, jak se vlastně zdá. Že nejde jen o to, jak kdo vypadá, ale o to, co má člověk uvnitř sebe.

Právě střídavé vyprávění je na filmu to něco, co ho odlišuje od jiných. A i když je hlavním hrdinům stěží 15, sžijete se s nimi a přirostou vám k srdci.

Instantní ubrousek (47/365)

Ono je v poslední době instantní úplně všechno. Dehydrované nudle, sušené mléko, sušené vejce, granulovaný hemenex, express kaše, 4692 kusů ozářené haše. Za chvíli se budou v obchodech prodávat domácí sušení mazlíčci - stačí přidat kapku vody a vaše štěňátko nebo kočička je na světě.
A já doma objevila ubrousky v tabletách.

25. 3. 2012

Drive (2011)

Jedním slovem. WOW!!
Tak jo... napsala jsem něco víc a smazalo se mi to. Dík bloggere, ty parchante jeden. Chtěla jsem to teď udělat jako long story short, ale nechce se mi to psát znova. Achjo

Z mrtvýchvztání a pár řečí navrch (33 - 46/365)

Podivme se. Našla jsem nabíječku na baterky. Nabila jsem baterky. Připojila jsem foťák a stáhla fotky. Sama tomu nevěřím. Nechť se náhodní čtenáři pokochají zbytečným obrazovým reportem.

Jak vaří vysokoškolák... Koupí kus kus.
33/365
A mraženou zeleninu. A když je dost peněz, může si jednou za pár měsíců dovolit kuřecí maso v akci.
34/365

16. 3. 2012

Tragické výmluvy a jiné hlouposti

Taky máte občas období, kdy i přesto, že máte docela dost času, nic nestíháte? No tak to je posledních pár dnů/týdnů můj případ.
Stydím se.
Ale ne zas tak moc.

11. 3. 2012

Ear worm (32/365)

Zastesklo se mi po tunelu v uchu. Není nic snadnějšího než si umotat housenku z fima a znovu si ho přivodit :o)

Ztraceno v překladu (31/365)

,,Mami neviděla si někde ovladač od mojí televize?" zněla moje zcela jasná otázka. Reakce jakou jsem si představovala, byla takováto: máma přijde a ukáže na jedno místo, kde ten ovladač prostě bude. Jenže se asi stalo, že ona slyšela: ,,Mami, přijď mi prosím prohledat všechny šuplíky a vynadat za nepořádek v pokoji."
Záhada...
Dnes se foťák rozhodl, že dobrou fotku nevyfotí
PS: stejně jsem ten ovladač, který jsem hledala, nenašla.

Schladming bitte (24-30/365)

,,Hlavně si tam zase nic nezlom," zněla věta, kterou jsem před odjezdem slyšela od poloviny lidí. Jako bych byla totální nýmand. Však jsem si ruku v Alpách dolámala jen jednou. A navíc to bylo na prkně a teď jsem zvolila prkýnka dvě. Nechápu ty obavy.
klasická lanovková
Schladming se sněhem
Dachstein views


Jak vyšplhat na Dachstein

Když člověk ztratí jednu hůlku...a druhou zahodí.

Selhala naše snaha na krávu vylézt.

Místní psí slečna. Totální medvídek k sežrání.

2. 3. 2012

Vyhánět pavouky (23/365)

Byl další pátek, další ples. 
A jelikož moje plány na absolvování sobotního absolventského plesu byly překaženy odjezdem do Alp, vyhrabala jsem loňské šaty z maturáku o den dřív, aby se taky po roce podívaly do společnosti. A ono vůbec hledání šatů byla zábava. Vyplynul z toho jeden důležitý poznatek: Vánoční úklid se nevyplácí!

1. 3. 2012

Spletité cesty zapomnění (22/365)

Plán: odjezd domů ze školy ve čtvrtek večer po vyučování. V noci v Boleslavi sednout do auta, vesele si odjet a celý pátek bez problému stíhat balit, vařit, žehlit a odjíždět pracovat a plesat.
Skutečnost: Odjezd domů ze školy ve čtvrtek večer po vyučování. V Boleslavi nalodění do autobusu a odjezd do té naší vísky. V pátek brzké vstávání. Odjezd do Bolesalvi. V Boleslavi nakyblení do auta a zase odjezd domů. Balení, vaření, žehlení, nestíhání, odjíždění pracovat a plesat.

A problém: Ve čtvrtek jsem zapomněla klíče od auta v bytě. Byt v Jihlavě, auto v Boleslavi a došlo mi to v Praze.